Takže na včerejší den (poslední den v San José) připadl výlet na nejvyšší kostarickou sopku Volcán Irazu (3432 m/nm). Autobus vyjížděl ze zastávky u Národního divadla v osm hodin a po několikerém nabírání dalších cestujících (i místních osadníku, kteří potřebovali jen popojet z jedné horské vesnice do druhé) jsme o půl jedenácté stanuli na vrcholu sopky. Netřeba připomínat, že v té nadmořské výšce bylo potřeba se trošku tepleji obléci. Vzduchem se proháněla mlha s jemňoulinkým deštěm a studený vítr. Na prohlídku jsem měla dvě hodiny. Dostatek času na procházku k hlavnímu kráteru, na jehož dně je tyrkysové jezírko. Jezírko bylo i ve vedlejším kráteru a jakýsi třetí kráter byl plný sopečného popela a zvětralé lávy. Irazu je, i když se nezdá, aktivní a někde tam byl i čtvrtý kráter, ale ten nebyl přístupný. Kvůli oblačnosti nebylo vidět na karibsée pobřeží (prý je to za jasných dní možné).
Po půl jedné jsme se zase vydali zpět. Během jízdy se naskytal nádherný výhled na údolí a okolní krajinu. na stráních sopky se pásly krávy.
V Cartagu jsem se nezdržela dlouho. Navštívila jsem jen slavnou basiliku de Nuestra Señora de los Angeles, která je považována za jedno z nejsvětějších míst země. Pak jsem se přesunula na náměstí k ruině kostela ze 17. století, který nikdy nebyl dokončen. V roce 1910 jeho dostavbu zhatilo zemětřesení a od té doby se zachovaly jen obvodové zdi.
Na náměstí kolem ruiny to žilo. Mezi posedávajícími lidmi stála hlídka policie, která je přítomná snad v každém parku a u každé památky.
Našla jsem teminál autobusu a vyrazila zpět do San José, kde jsem se naposledy prošla ulicemi nevzhledného města.
Žádné komentáře:
Okomentovat