První den mi vyšel tak, jak jsem si naplánovala. Na celodenní "procházku" jsem vyrazila po půl osmé (vzbudila jsem se okolo šesté). Slunce již v tu dobu dost peklo. Do staré čtvrti, která se nachází odhadem 3 km od mého ubytování, jsem se vydala pěšky po pobřežní promenádě. Zastavila jsem se na rybím trhu na čumendu. U budovy mělo své "stanoviště" hejno pelikánů a jakýchsi černých ptáků podobných krocanům. Odolala jsem nabídce místního koktejlu "ceviche" z mořských plodů (po ránu jsem neměla chuť, ale možná to příště zkusím) a šla dál ke starému městu. Budovy v Casco Viejo pocházejí z koloniální éry. Některé již prošly rekonstrukcí, jiné jsou v dezolátním stavu.
Poblíž se nachází i místní slum a tak patří tato část města k těm nebezpečnějším. Na mnoha místech hlídkují ozbrojení vojáci a nejen kvůli kriminálním živlům, ale také kvuůi tomu, že se tu nachází prezidentský palác. Přítomnost ozbrojenců mi dodávala pocit bezpečí. Prošla jsem si významné pamětihodnosti jako Plaza Simon Bolivar, Plaza de Francia, Plaza Independecia s katedrálou a muzeem panamského průplavu (během jeho prohlídky jsem si dokonale unavila chodidla), vyzkoušela jsem místní zmrzlinu (nasekaný led politý ovocnou šťávou chuti hroznů a slazeným mlékem - mňamka) a porušila pravidlo vyhýbat se ledu na ulicících a pít jen balenou vodu.
Poobědvala ovocný salát a sendwič v místní "restauraci ", odchytila taxíka, usmlouvala cenu a nechala se přes slumy odvézt do "Mi pueblito" na úpatí kopce Ancon, který se zvedá kousek od starého města. Mi pueblito měl být jakýsi skanzen ukazující, jak žili původní Idiáni a přivezené černé obyvatelstvo. Nebyla tam ani noha. Jen já a pár "zaměstnanců" vyrábějících své výrobky. I přesto, že jsem se dočetla, že vstup je 1 dolar, neplatila jsem nic. Popravdě řečeno, jsem od místa očekávala více. Prošla jsem se areálem a zamířila po silnici směrem nahoru doufajíc, že cesta vede na vrchol kopce, odkud by měl být zajímavý výhled.
Měla jsem štěstí. Došla jsem na vrchol, odkud je stará a nová Panama jako na dlani. Bohužel byl trochu opar. Viditelné bylo i zdymadlo Miraflores na panamském průplavu a most Puente de las Americas vedoucí přes průplav a spojující severní a jižní Ameriku.
Kopec Ancon patří k panamským patriotistickým symbolům. Až do roku 1977 spadal stejně jako průplav pod americkou kontrolu. Dnes na jeho vrcholu vlaje panamská vlajka. V husté vegetaci na kopci prý lze spatřit spoustu zvířat. Mě se poštěstilo vyfotit několik motýlů a nad hlavou mi proletěl tukan. Bohužel byl příliš rychlý a schoval se někde v lese, takže doufám, že se mi jej podaří zvěčnit příště.
Při zpáteční cestě mě svezl jeden z projíždějících taxikářů. Místo toho, abych nasedla do dalšího taxíku a nechala se odvézt na Calle Uruguay, kde to prý žije, vydala jsem se jednou z ulic. Směřovala jsem tam, kam všichni místní.
Najednou se přede mnou objevila rušná ulice plná lidí, obchodů a stánků s rychlým občerstvením. Za pár šupů jsem vyzkoušela maso na špízu (trochu nedopečené, takže letělo do koše), grilovanou klobásku a štávu z kokosového mléka. Na ulicích byla spousta restaurací rychlého občerstvení. Za chvíli jsem stála na malém náměstíčku, kterému dominoval altánek obklopený popínavými stromy (byla to čtvrť Santa Anna, která patří po setmění k těm ne zrovna bezpečným, ale bylo denní světlo a lidé tu byli O.K). Na obrubnících a lavičkách seděli místní a odpočívali. Někteří jen tak sledovali ten mumraj, jiní se bavili hraním dámy nebo karet.
Na chvíli jsem se stala součástí přihlížející skupinky a prohodila jsem pár vět s Panamcem, který dokonce věděl, že nějaká Česká republika (Československo) existuje.
V pekárně jsem si koupila pletenec se skořicí a vanilkovým krémem a vydala se směrem zpět. Bylo totiž po čtvrté hodině. Nohy mě už bolely. Rozhodla jsem se vyzkoušet si jízdu v typickém autobuse "diablo rojo", o kterém panuje spousta legend a ne zrovna dobrých. Za 25 centů jsem se nachala odvézt o tři zastávky dál. Autobus byl narvaný. Byla jsem jediná, která chtěla vystupovat a řidič se netvářil nějak nadšeně. Nechápu, jak to tu funguje. Marně jsem pak hledala diskotékovou ulici Uruguay. Vykašlala jsem se na ni a zamířila do minimarketu pro nějaké instantní nudle.
Zítra je neděle a zřejmě budou supermarkety zavřené. Toť ve zkratce průběh dnešního dne. Na nějaké geograficko-historické fakty s dovolením kašlu, protože jsem tak vyfluslá, že szěží vyplodím i to, co jsem tu napsala.
Žádné komentáře:
Okomentovat