Přesun do Santa Teresy

Nakonec by to v Montezumě mohlo být zajímavé i další den, ale již jsem nechtěla měnit plány. Včera večer jsem si vychutnala film Půlnoc v Paříži v místní restauraci, která každý večer promítá nějaký ten film.Ubytováni nakonec nebylo zas tak zlé. Hlavně mě překvapila snídaně, která je v ceně. Původně jsem očekávala klasické lívance po americku, ale nakonec bylo typické gallo pinto (rýže s fazolemi) s míchaným vejcem a ovocem. Ale to až poté, co jsem si v šest přivstala, abych omrkla i druhou stranu pobřeží. Městečko až na pár jedinců ještě spalo. Šla jsem po pláži, slunce se pomalu dostávalo zpod mraků a pelikáni v houfech přelétali nad mořem a hledali nějakou tu rybku k snědku.
Pláže kolem Montezumy jsou bílé a hrubé, tvořené rozbitými mušlemi. Došla jsem však k tmavé plážičce, jejímž středem protékal potůček a kolem něj byla spousta barevných kamínků. Nejdříve mě zaujala jejich barevnost a pak jsem si všimla, že by to zřejmě mohly být polodrahokamy. Tolik rozdílných hornin pohromadě, skály nad Montezumou musí být pěkně bohaté. Vytáhla jsem sáček a začala vybírat kamínky do sbírky. Bohužel čas během této činnosti pěkně letěl a najednou již bylo osm hodin. To jsem to šílenství stopla a vydala se podél potůčku k malé kaskádě. Tušila jsem, že tam někde bude asi i další vodopád, ale nebyl čas. V deset hodin mi jel autobus do Santa Teresy a předtím jsem se chtěla ještě i nasnídat. Takže jsem udělala ještě pár fotek mohyl na druhém břehu potoka a "polodrahokamovou" pláž opustila. Ve městě jsem nejdříve uvažovala o snídani v některé z restauraci, ale zkusila jsem nejdříve risknout hostel s tím, že se do restaurace případně vrátím i s bagáží. Nakonec jsem se tedy najedla v hostelu a v deset čekala na autobusové zastávce. Řidič se uráčil vyrazit na cestu se čtvrhodinovým zpožděním. Po 15 minutách jsem vysedla v nedalekém Cobanu a přesedla do přistaveného autobusu do Santa Teresy. Hodinu jsme se kodrcali po nezpevněné cestě plné prachu. Tady je teď pěkně sucho a každé auto, které projede po hliněné cestě za sebou víří světle hnědý prach.
Našla jsem svůj Minihostel a nastal první problém celé cesty - moje rezervace přes internet k nim nedošla, ale naštěstí měli volný single pokoj, takže jsem zaplatila plnou cenu s tím, že se s tou rezervační společností skontaktují a vyřeší to a doplatek mi vrátí.
Hned jsem vyrazila na pláž, která je dlouhá, písečná s šutry. Není až zase tak pěkná, jak jsem čekala, ale stačilo chvíli jít a našla jsem si sympatické místečko, kam jsem se po obědě vrátila a užívala si slunce a moře až do odpoledne.